Jak vybrat kolo
Pokud chystáte koupit nové kolo, nesmíte zapomenout, že základem vaší spokojenosti je správný výběr.
Ale jak na to, když je jich tolik?
Abyste se v široké nabídce zorientovali, připravili jsme pro vás stručného průvodce. První a zásadní otázka je, jak budete kolo používat? To znamená jak často, po jakých cestách a v jakém terénu. Čím přesněji si dokážete odpovědět, tím konkrétnější získáte představu o správném kole.
Horské kolo
Je konstruováno pro jízdu v přírodě a těžkém terénu (bláto, kamery, kořeny). Díky novým lehkým materiálům však horská kola jedou velice dobře i po silnici. Dle předpokládaného zatížení je třeba vybírat vhodnou cenovou kategorii kola. Pro jízdu v lehčím terénu bohatě postačí modely s nižší výbavou, naopak pro těžší terén a pravidelné zatížení je vhodné pořídit kolo ze středních a vyšších kategorií, které poskytují lepší odolnost a funkčnost komponentů včetně odpružení a sportovně laděné jízdní vlastnosti rámů.
29″ horské kolo
Jednoznačnými přednostmi 29″ kol jsou:
- lepší setrvačnost (po rovinách a ve zvlněném terénu
- lepší průchodnost těžkým terénem (menší nájezdový úhel na překážku)
- pohodlnější jízda v rozbitém terénu
- větší styčná plocha s povrchem
Naopak nevýhodou je:
- vyšší hmotnost
- náročnější ovládání
27,5″ horské kolo
Jejich uplatnění je u horských kol pro nižší postavy (do 180 cm) a především pro dámská horská a celoodpružená kola a to hlavně díky lepší ovladatelnosti a nižší hmotnosti.
Celoodpružená kola
Je třeba dělit dle výšky zdvihů a průměrů kol, které zásadním způsobem ovlivňují vlastnosti kola.
100-120 mm 27,5″ a 19″ – lehká sportovní kola, která se efektivitou jízdy blíží pevným rámům. Jak zadní tlumič, tak přední vidlice se dají zcela zablokovat, čímž se eliminují ztráty výkonu v nežádoucím „pohupování“ a při odemknutí tlumičů je kolo velmi pohodlné v těžkém terénu.
140-160 mm a 27,5″ – stále populárnější enduro kola, na kterých se dá velmi obstojně vyjet každé náročné stoupání, ale to pravé nastává v těch nejtěžších sjezdech.
160 mm a více – sjezdová kola
Krosová kola
Jsou určena pro jízdu po silnici a v lehkém terénu. Tato kola poskytují oblíbený kompromis mezi rychlostí silničních kol a odolností horských kol. Nejlépe vám poslouží na cyklostezkách, polních cestách, při víkendových vyjížďkách, pohodových výletech i cestách do práce.
Trekingová kola
Konstrukcí rámu a vybavením jsou velmi podobná krosovým kolům, pouze jsou vybavená o veškeré doplňky pro silniční nebo městský provoz (blatníky, stojan, nosič, košík, světla). Jsou tedy určená pouze pro jízdu po silnicích či cyklostezkách, často nemají odpružené přední vidlice.
Silniční kola
Jsou určená pro ryze sportovní vyžití pouze na kvalitních silnicích. Většina silničních kol se dnes nabízí na karbonovém rámu, který poskytuje ještě větší pevnost, lepší přenos síly z pedálů na zadní kolo a nižší hmotnost.
Gravel bikes
Na kolech určených k jízdě po štěrku lze jezdit také po silnici i mimo ni. Díky diskovým brzdám, většímu prostoru pro široké pláště a pohodlné geometrii se kolo přizpůsobí všem podmínkám – od náročného terénu až po zimní jízdu, takže s ním zažijete spoustu dobrodružství. Hodí se zejména tehdy, když zrovna nevíte, kam vás kola ten den zavezou.
Jak vybrat správnou velikost kola?
Velikostí kola se vždy udává výška sedlové trubky od středu šlapací osy po horní okraj sedlové objímky.
Tato výška se uvádí v centimetrech, palcích či v konfekčních velikostech (XS, S, M, L, XL, XXL). Vždy je třeba myslet na to, že čím je rám vyšší, tím je také delší (vzdálenost řidítek o sedadla). Velikost rámu již neurčuje jeho délku, která se u jednolivých výrobců při stejné výšce (např. 19″) může výrazně lišit. Správná délka je v praxi důležitější než to, jestli budete mít sedadlo vytažené o 2 cm více nebo méně. Proto přiloženou tabulku berte pouze jako orientační. Vždy je nejlepší si velikost kola přímo na prodejně vyzkoušet a projet!
DĚTSKÁ KOLA
Správný posed na kole
Správná pozice cyklisty při jízdě je vždy do určité míry individuální záležitostí. Některé základní postupy však nelze pominout. Zde popsané postupy tedy chápejme jako určitou startovní pozici pro nastavení správného posedu. Poté následuje metoda pokus – omyl. pomocí které provádíme drobná doladění.
Správná pozice cyklisty při jízdě je vždy do určité míry individuální záležitostí. Některé základní postupy však nelze pominout. Zde popsané postupy tedy chápejme jako určitou startovní pozici pro nastavení správného posedu. Poté následuje metoda pokus – omyl. pomocí které provádíme drobná doladění. (Pečlivě však zvažujme jejich nutnost. či zbytečnost.) Mějme na paměti. že k přivyknutí ke změně polohy nedochází okamžitě. Změny bychom tedy měli provádět pouze v případě. že je to nutné. (Např. náprava zdravotních obtíží.) Doporučený postup pro změnu posedu je následující – dodržujme toto pořadí: Nastavení pedálů. sedla. řidítek. Nesprávně nastavený posed přitom může být příčinou bolesti zad. svalů. kloubů. nebo svalových úponů.
K větším odchylkám od stanovených zásad dochází u horských kol. Nižší rychlosti jsou příčinou toho. že aerodynamika není preferována tolik. jako v případě silničních kol. Uvolněnější posed zajišuje lepší ovladatelnost MTB kola. Mnohem důležitější je v případě horských kol správné rozložení hmotnosti. (Při prudkých výjezdech nechceme. aby docházelo k podkluzování. či zvedání kola. ve sjezdech chceme zajistit dobrou ovladatelnost kola i při brždění atd.)
Poloha nohy na pedálu
Obecně platné pravidlo uvádí. že nejširší část chodidla by měla ležet nad osou pedálu. Tato nejširší část je zhruba v místě kloubu palce. Při montáži „kufrů“ na cyklistickou tretru bychom měli dát pozor také na to. aby tretra po „nacvaknutí“ do pedálu zůstala rovnoběžná s předozadní osou kola. Tj. aby nám špičky bot nevybočovaly ven a naopak. aby nesměřovaly dovnitř. Tyto rady doporučuji použít pro první nastavení a teprve poté provádět případná individuální nastavení. V některých zdrojích je možné najít následující doporučení – kufry bot připevněte tak. aby při jízdě směřovaly paty lehce dovnitř. blíže k rámu. Tento názor můžeme zohlednit v případě. že budeme provádět individuální „doladění“ a pomocí metody pokus – omyl hledat své optimální nastavení.
Nastavení výšky sedla
Existuje celá řada postupů. pomocí kterých je možné zkontrolovat nastavení správné výšky sedla. Některé z nich jsou vědecké. jiné méně. zato však široce platné. Špatně nastavená výška sedla s sebou nese řadu problémů. Příliš vysoko nastavené sedlo vede k přetěžování čtyřhlavého svalu stehenního. nízko nastavené přetěžuje dvojhlavý sval stehenní. Mírně pokrčená noha přitom může odvádět více svalové práce. než noha napjatá. Svaly pracují nejlépe uprostřed rozsahu jejich pohybu. Pro přehled uvádím několik základních postupů pro prvotní nastavení výšky sedla. se kterými se můžeme setkat v různých publikacích.
a) Nastavení provádíme naboso. bez cyklistických treter. Patu položíme na pedál. který je v nejnižším bodě. Hlídáme. abychom se nenakláněli na stranu napnuté nohy. Kyčle by měly být vyrovnané. V této poloze by měla být noha napnutá. Obujeme cyklistické tretry. připneme je do pedálů a šlapeme pozpátku. Kyčle by se neměly hýbat. kymácet ze strany na stranu. Pokud se hýbají. je sedlo příliš vysoko. Koleno by se při šlapání nemělo vychylovat mimo svislou osu. Nastavení je dobré provádět na trenažéru a kolegu požádat o optickou kontrolu našeho posedu.
b) Změříme vnitřní délku nohy (od rozkroku na zem) při rozkročení cca 10 cm. Tuto délku vynásobíme číslem 0.853 a dostáváme vzdálenost vršku sedla od středové osy (měřeno podél rámové trubky).
c) Tento postup pracuje s termínem „mrtvý bod“. Klika je dole. v přímce s rámovou trubkou držící sedlovku. nikoli ve spodní úvrati otočená kolmo dolů. Zaujmeme polohu stejnou jako při jízdě a v této poloze přeměříme úhel v koleni. Naměřená hodnota by se měla nacházet v intervalu 25 – 35 stupňů. Pro prvotní nastavení je doporučen úhel 32 stupňů.
d) Nastavení kontrolujeme v poloze. která je totožná s naší polohou při jízdě. Tretry připneme do pedálů. V nejnižší poloze by měla být noha mírně pokrčená. při šlapání by nemělo docházet ke kymácení kyčlí. Nastavení se doporučuje provádět na trenažéru.
Nastavení předozadní polohy sedla
Správné nastavení předozadní polohy sedla kontrolujeme v poloze. kdy klika směřuje vodorovně vpřed. Kontrolu provádíme pomocí olovnice spuštěné z okraje kole (z čéšky). Svislice spuštěná z přední části kolena (olovnice) musí protínat osu pedálu. Někteří z cyklistů dávají přednost posunutí sedla více vpřed – až o 3 cm.
Při změně předozadní polohy sedla je třeba znovu kontrolovat výšku sedla.
Sklon sedla
Jako výchozí je brána vodorovná poloha sedla. kterou můžeme zkontrolovat pomocí vodováhy. Znovu se jedná o pravidlo. které je platné pro naprostou většinu cyklistické populace v celé výkonnostní šíři. Od této výchozí polohy pak můžeme (pokud je to třeba) provádět individuální nastavení. Tj. špičku sedla lehce přizvednout nahoru. popř. sklonit dolů. V tomto případě je dobré poznamenat si úhel. o který se naše vlastní nastavení odlišuje od vodorovné polohy.
Délka představce
Kontrolu správné délky představce provádíme opticky. při jízdě. popř. na trenažéru v odpovídajícím posedu. Řidítka držíme v jejich spodní části. Pokud se podíváme na konec představce. měla by být řidítka být v zákrytu s nábojem předního kola.
Výška řidítek
Pro většinu cyklistů bude dostačující. pokud nastaví řidítka stejně vysoko. jako je sedlo. Pokud chceme s nastavením výšky řidítek více experimentovat. můžeme vyzkoušet následující postup. Změříme rozdíl mezi horní úrovní sedla a nejvyšším bodem řidítek. Tato hodnota by měla padnout do následujících intervalů. 0 – 2 cm pro výšku postavy menší než 163 cm. 3 – 6 cm (163 – 173 cm). 4 – 8 cm (173 – 183 cm). 6 – 10 cm (více než 183 cm)
Šířka řidítek
Optimálně zvolená šířka řidítek je taková. kdy se kraje řidítek kryjí s našimi ramenními klouby. Širší řidítka nám zajišují volnější dýchání. Užší řidítka zajistí větší aerodynamiku. Řidítka se šíří odpovídající šíři ramen jsou kompromisem mezi uvedenými základními (a v důsledku protichůdnými) cíli. Šířka řidítek jako číselný údaj obvykle označuje vzdálenost madel od středu na střed.
